Evča se synem rádi vyráží na delší výlety (tento na Karlštejn je dlouhý 18 km), při kterých kombinují chůzi, nosítko a různé dopravní prostředky. Inspirujte se.
Se synem (2 roky 11 měsíců) jsem začala poslední dobou objevovat kouzlo pochodů a turistiky. Vždy ale musí mít nějakou motivaci (tou bývají vlaky, autobusy, jídlo, hrady…). Proto volíme sice „krkolomnější“ trasy, ale díky těmto motivacím jsme se dostali přes hranici 10 km.
Kousek pěšky
Při tomto výletu jsme zaparkovali poblíž Skalky u Mníšku pod Brdy. Ze začátku jsme šli po červené (směrem na Skalku), ale pak uhnuli po zelené, která nás dovedla až do Řevnice na nádraží. Trasa je vyznačená tady. Cesta lesem není vhodná pro kočárky ani odrážedla. Podle map má být vzdálenost 4,9 km, hodinky i telefon nám ale ukázal 6 km. Přesto mě překvapilo, jak to syn s přehledem ušel (do té doby byl jeho limit 5 km). Cesta byla z kopce a terénem, takže mi bylo jasné, co nás čeká při cestě zpět. 😊 Ale o to víc bylo co pozorovat. Občas strom přes cestu, občas kamenitá cesta, jednou jsme přeskakovali potůček, který jsme dlouhou část pozorovali podél cesty.
Když vycházíte z lesa do Řevnice, jdete kolem dětského hřiště. My jsme nevyzkoušeli, věděla jsem, že už bychom se nedostali dál. Plánovali jsme ho při zpáteční cestě. V Řevnicích poblíž nádraží jsme narazili na Žabku (s otvírací dobou každý den 6-23 hod), tak jsme využili pro nákup svačiny. Vzhledem k délce výletu jsem sice potřebovala pro syna velkou svačinu, ale představa, že po cestě nebude sdílet mé nadšení z dlouhé procházky a bude chtít do nosítka a já ponesu 17 kg na zádech a 20 svačin v batohu na břiše, jsem možnost nákupu svačiny opravdu ocenila. 😊
Kousek vlakem
Vlaky na Karlštejn (jedou až na Beroun) jezdí každých 30 minut, tak jsme čas odjezdu neřešili. Vlak jede 7 minut a jezdí typ Elefant, takže jsme seděli v 2. patře a pozorovali okolí. Čekání na vlak a jízda vlakem ulevila unaveným nohám, takže mohli pak pokračovat dál. Z karlštejnského nádraží jsme došli pěšky na centrální parkoviště (z nádraží jdete po žluté, přejdete řeku a dáte se doprava, až tam dojdete – z nádraží je to cca 1 km).
Kousek na koňském povoze
Syn měl slíbeno, že nás nahoru na Karlštejn vyvezou koně. Cena je sice 150 Kč za osobu, ale měl to jako velký zážitek. Dojeli jsme téměř k hradu. Přesto, že je syn velký neposeda a lumpík, trval na tom, že chce dovnitř hradu. Zvolila jsem tedy nejkratší prohlídku (40 minut) a to byla prohlídka věže. Hned ze začátku jsme se dozvěděli, že okruh je sice nejkratší, ale nejnáročnější, protože nás čeká přes 600 schodů. To kdybych věděla… 😊 Ale nakonec jsme byli nadšení.
Průvodce povídal tak akorát, výklad nebyl dlouhý. Schody nahoru syn zvládl a dolů jsem ho nesla. Po stěnách jsou nástěnné malby (nesmí se tedy na zdi sahat), schody jsou kamenné vysoké a v přítmí. Ale byl s prohlídkou naprosto spokojený a neustále jsem mu musela vyprávět, proč spálili dřevěný most, který vede do velké věže.
Po cestě zpět k vlaku jsme si dali oběd (restaurací kolem hradu Karlštejn je opravdu mnoho), prohlédli si obchůdky a šli opět na vlak do Řevnice. Z hradu na nádraží je vzdálenost cca 2 km, ale vzhledem k okolnímu rozptýlení nám to přišlo jako malý kousíček.
Kousek v nosítku
Vzhledem k únavě a odpolednímu času jsem v Řevnici vytáhla nosítko a čekala mě cesta lesem mírným stoupáním. Hodinky mi za celý den ukazovaly 12 km a 6 ještě přede mnou. Bylo fajn si naplánovat výlet z pohodlí domova od počítače… kolem 12 km… To zvládnu, říkám si… Ale z 12 bylo nakonec nachozených 18 a já byla ráda, že jsem si to všechno nespočetla předem, protože bychom se na tento výlet asi nevydali.
Ale byl to pro nás opravdu zážitek. Úžasná procházka, vlak, koně, hrad … A pro mne osobně pocit (i když jsem možná u pár lidí za blázna), že jsme zvládli takový výlet a fakt si ho maximálně užili. A od té doby se výzev nebojíme. Počítáme s celodenními výlety, i kdybychom si měli na hodinu v lese sednout a odpočinout si.
Při cestě u nás vedou hry typu „Kdo první najde pařez, mravence, žlutou kytku…“, při které zatím zaručeně zapomeneme na bolavé nohy a máme motivaci jít stále dopředu. Tyto společné chvíle se synem jsou prostě zvláštní. Jiné. Syn, já a dobrodružství. Prostě si musíme poradit a my si poradíme. A ten dobrodružný čas nás skvěle sbližuje.
Pokud se vám článek líbil a nebo si myslíte, že by byl pro někoho přínosný nebo inspirativní, neváhejte a sdílejte ho s přáteli.
