Wagrain – ráj pro děti

Do Wagrainu jsme se vydali opět na doporučení www.sdetmivbaglu.cz s tím, že jsme opět využili zkušenost s ubytováním, letos konkrétně Appartements Tannenhof, které mělo v našem termínu volný dvoupokoj. Jde o velmi pěkné a čisté apartmány s výhledem na Wagrain a okolní kopce.

Je tam zahrada s houpačkami, se skluzavkou, mnoha míči, ale také s bazénem a brouzdalištěm. Na zahradu a bazén jsme se fakt těšili, ale byli jsme na ni jen jednou. Vždycky jsme se po výletě zmohli maximálně na večeři a hurá do hajan. Domácí byli moc příjemní a nápomocní. Teda vlastně jsme je za celý týden nepotkali, ale to byla hodně velká náhoda.

Zařídili nám i místní slevovou kartu. Oproti Schladmingu byly však všechny lanovky zpoplatněné, cena už počítala s tím, že slevové kartičky máme. Stály kolem 15-25 eur za dospělou osobu, naše malé děti neplatily nic, i kočárek byl zadarmo.

Jeli jsme sem s jedním tříletým dítětem, které šlo na výletech po svých nebo chvilku v krosně, a jedním pětiměsíčním dítětem, které se neslo v nosítku nebo vezlo v kočárku Chariot. Teď už vím, že jsme klidně mohli krosnu i kočárek nechat doma. Příště pojedeme zase nalehko 🙂

Obří dětské hřiště Grafenberg

Náš strašpytlik sedl na nejdelší skluzavku, kterou jsem kdy viděla a bez strachu ji sjel.

Naši tradici jsme neporušili a opět to hned první den přehnali. 🙂 Protože je spodní stanice lanovky přímo ve Wagrainu, šli jsme z chalupy pěšky s kočárkem, je to lehce z kopce. Normálně by cesta trvala hodinu, my ji šli dvě. Jde se po pěkné stezce podél řeky přes mostky a hlavně téměř bez aut. Rovnou jsme si ve městě dali oběd.

Lanovkou jsme jeli s Chariotem poprvé. Byla to lanovka kabinková, její ochotná obsluha nám poměřila kočárek a museli jsme ho složit, protože se na šířku nevešel dovnitř. Vyjeli jsme nahoru a tříletého hned zaujalo pískoviště á la „Bořek stavitel“ – klidně by tam strávil celé odpoledne. Nakonec jsme ho ukecali ještě na procházku.

U horní stanice jsou ještě výběhy s živými zvířátky. Došli jsme k nejbližší restauraci, u které je vodní hřiště, děti si různě hrají se stavidly a vodotrysky. To je taky moc vděčná atrakce. Jen pak není dobrý nápad vběhnout bosky na terasu z neopracovaného dřeva. Vyndavali jsme mu pak z nohou třísky i po týdnu. Kvůli této atrakci doporučujeme náhradní oblečení.

Další hřiště byla lezecká stěna. A pak už jsme stihli jen extra dlouhou skluzavku ve svahu. A nahoře u jezera přeskákat přes kameny, převézt se za pomoci provazu na loďce a nebo přeběhnout kymácející se lanový most.

Ještě trampolína „boule“ jako třešnička na dortu a hurá stihnout lanovku do pěti. Tady se dá opravdu bez problémů strávit celý den v době, kdy jezdí lanovka. To nejlepší nás čekalo – cesta zpátky z Wagrainu do Moosu, kde jsme bydleli. Šli jsme po bylinkové trase, která prochází wagrainskou bylinkovou zahradou, kde je moc příjemné posedět.

Jezero Zauchensee

K tomuto jezeru se dojede autem. Pozor, obsluha lanovky má polední pauzu, tak je fajn předem omrknout, které dny a časy jezdí. Nahoře jsme se nejprve naobědvali v Gamskogelhütte. Počkali jsme na vláček, přesněji řečeno na traktor s návěsem. Za euro na osobu nás vyvezl k Seekarsee. Odtud se dá jít na čtyři krásné vrcholy, ne však s malým dítětem – leda tak v nosítku nebo krosně.

My jsme si užili dřevěné hřiště, které nahoře je a jsou z něj opět krásné výhledy jak na okolní hory, tak na Dachstein a spol. a vydali se dolů zpět k lanovce po kraví stezce, která má několik zastavení a bavila dítě i nás dospělé, zahráli jsme si kraví pexeso a přečetli zajímavosti o životě krav, pastvě a dojení.

Také na konci – u horní stanice a restaurace, ve které jsme před 2 hodinami obědvali, je hřiště pro děti, tentokrát na téma zvířata. Je tu například prolézačka napodobující termitiště nebo lanová prolézačka a la pavučina. Toto hřiště je ale spíš pro větší děti, odhaduji tak od pěti let výš.

Tento výlet jsme zvládli s miminem v nosítku. Dole v Zauchensee jsme si ještě chtěli obejít jezero, je tam taky pár věcí, které zajímají malé děti, ale museli jsme motivovat k chůzi i jídlem. Ve vsi jsou pro děti různých věků různé animační programy. Celkově jsme si v této části Alp užili pěkných pět hodin.

Návštěva Jägersee

Dnes je v plánu Jägersee, podle průvodce 2 hodiny chůze od něj leží Tappenkarsee. Není to tak… Je to 3,5 hodiny normální chůzí, tak to píšou i na ukazatelích přímo na místě. A z toho poslední 2 hodiny se jde velké převýšení. Celkově by to tedy trvalo cca 6 hodin tam a zpět.

Ta tečka na cestě, to jsem já, Kačaba.

Jak jsme šli my: zaparkovali jsme u Jägersee zdarma, vzali krosnu, miminko do nosítka a šli trasu až k Schwabalm. U této chalupy jsou vidět v dálce nádherné vodopády. Pozor, v chalupě není restaurace/občerstvení. Jediné, kde se dá občerstvit, je v Alm u Jägersee a pak až nahoře u Tappenkarsee. Chce to tedy svačinu. My si tedy zobli i borůvky a lesní jahůdky, on to tam moc nikdo nejí.

Cestou zpět jsme šli po stejné trase, jen na konci jsme obešli jezero z druhé strany, kde se dá krmit labutě a kachny, které jsou na krmení zvyklé. Obě měly zrovna mladé, takže bylo dítě nadšené. Dokonce ani nevadilo, že prší. Takto nám výlet trval asi 4 hodiny s poponášením tříletého v krosně.

Kdybych ale měla výlet plánovat znovu, udělám to jinak. Buď bych nebrala krosnu vůbec a jen obešla Jägersee, což by bylo cca na 1,5 hodiny, jezero je docela velké. Nebo bych dojela až k Schwabalm autem za poplatek, který vybírá pán u Jägersee u cesty a vyšla jen ten závěrečný krpál, ale to spíše se starším/zdatnějším dítětem. Ještě upřesnění – nahoře u Tappenkarsee jsou „Hütte“ dokonce dvě. Vedou odtud samozřejmě i trasy nahoru na blízké vrcholky.

Karbachalm

Kluci šplhají na vrchol.

Další den jsme se rozhodli, že vyrazíme k dominantě Hochkönig na lanovku Karbachalm. Podle informací jde nahoře opět o kopec s mnoha atrakcemi pro děti, které dětem zpříjemní túru přírodou. Vyjeli jsme lanovkou a vydali se nahoru k jezeru. Tady jsou tedy výhledy opravdu úžasné, vévojí tomu masiv Hochkönig a v zádech je Dachstein. Když jsme dorazili k jezeru, bylo jasné, že tentokrát se nám povede i zdolání nějakého vrcholu, ten nejbližší se nám zdálo, že by šel pokořit.

A taky ano, jde o Schneeberg (1921 m.n.m.) a kromě vysokých Taur a výhledu 360° se objevil ještě druhý, opravdový vrchol této hory, vyšší o pár metrů. Blízko je ještě o chlup větší hora, Schneebergkreuz (1938 m.n.m), ale tam už jsme se nedostali. Skalnaté obří hory mě vždycky přitahovaly, ale od té doby, co jsem viděla travou pokryté Kitzbühelské Alpy, líbí se mi i zelené hory, jako to bylo i v případě tohoto výletu. Tříletý tento výstup zvládl až na pár krátkých poponesení sám, miminko to prospalo v nosítku. Rozhodně nedoporučuji kočárek. Cesty od lanovky k jezeru jsou sice široké a rovné, ale jsou příliš ve svahu. Potkali jsme několik kočárků a chudáci lidi se s tím prali. Od jezera na vrchol to pro kočárky není vůbec, místy si člověk musí pomoct i rukama.

Cestou dolů přišly slíbené atrakce – oblíbená trampolína „boule“, pak velín lanovky se spoustou čudlíků a mikrofonem a další. A to jsme mnoho atrakcí vynechali. My se těšili na oběd ve vyhlášeném Toni´s Bergrestaurant, kde jsme si dali vynikající salát „Karbachalm“, Germknödel a zapili to Almdudlerem. U této Hütte je vodní svět, kvůli kterému je opět potřeba vzít náhradní oblečení. Chce to naplánovat tu dítěti aspoň hodinu.

Kopec duchů – Geisterberg

Tak tohle je bezvadný „horský park“. Pořádná procházka plná her a výhledů!

Dojede se do Alpendorfu. U kasy lanovky se obdrží kromě jízdenek i zábavná nálepková hra. Nahoře se od horní stanic lanovky vyjde kus pěšky, trvalo nám to asi 40 minut pomalou chůzí se zastavením na jedné prolézačce. A dojde se ke spodní stanici vláčku. Určitě doporučuji jej využít, je zdarma a v zadní části vozu má i plošinu na kočárky. Jezdí co půl hodiny.

A nahoře na návštěvníky čeká velký strašidelný zábavní park – různé prolézačky, skluzavky, potok s nastavitelnými stavidly (náhradní oblečení nutné), strašidelné atrakce s čerty, čarodějnicemi, drakem, rytíři a duchy. Pro rodiče tu je třeba rozhledna a taky pár lehátek. Zábava opravdu na celý den. Najíst se dá ve dvou horských restauracích, u té, kterou jsme vybrali, měli v ohrádce králíčky.

Zpět možno jet opět vláčkem. A nebo jít pěšky, cestou je několik dřevěných domečků a taky dřevěných maket lesních zvířat. Nám se stalo to, že přiběhla bouřka, najednou všichni lidi zmizeli a zmizel i vláček. Šli jsme tedy pěšky dolů k horn stanici lanovky, která ale nejela kvůli nepřízni počasí, začalo totiž foukat. Čekali jsme u ni jediní. Nakonec nás ale těsně před koncem provozní doby svezli dolů. Ještě se nám nikdy nestalo, že bychom na celém obřím kopci zbyli úplně poslední. 🙂 Určitě bychom to ale kdyžtak sešli dolů pěšky, měli jsme s sebou naštěstí nepromokavé oblečení, i svačinu a vodu. Počasí v horách je, jak známo, nevypočitatelné.

Poslední, deštivý den

Nejlepší zábava celého týdne: okap a louže.

Tak tady stačila pláštěnka, kalhoty do deště a holínky. A bylo úplně jedno, kam půjdeme. Zajeli jsme k muzeu farmaření, které bylo sice zavřené, ale viděli jsme poníky i slepice a krom toho se u muzea našly jak louže, tak i dvě jezera ve spoustou kamínků a taky byly podél cesty strouhy, kterými tříletý šel. A těch žabiček všude! Měli jsme problém nějakou nezašlápnout…

Muzeum Bauerhofmuseum Edelweißalm bylo zrovna zavřené, jako každý pátek. Ale prý stojí za to ho navštívit, dá se tam i najíst.

Co se nestihlo:

  • wagrainský akvapark i jiná, přírodní koupaliště, kterých je okolo několik.
  • Liechteinsklamm, která je od května 2017 zavřená. Ta nás tolik nemrzí, navštívili jsme ji v roce 2016 a rozhodně doporučujeme! Tady se o ní dočtete.
  • Eisriesenwelt – největší ledová jeskyně na světě. Tam jsme nešli kvůli miminku.

Top 5

Co se nám líbilo nejvíc a na co vzpomínáme i po roce

  1. Karbachalm u Höchkönig – to byla prostě dokonalost. Různá hřiště rozesetá v přírodě, výhled na blízkou obří horu Höchkönig, super jídlo, možnost výlezu na blízkou horu, v dálce Dachstein… Nějak nás to tu chytlo, byla tu příjemná atmosféra.
  2. Seekarsee nad Zauchensee – pěkné to tu bylo a to jsme tu byli úplně sami. Synovi se líbila jízda traktorem, všem se nám líbilo dřevěné hřiště a kraví stezka. Pěkné!
  3. Geisterberg – baví i menší děti, protože je tu spousta hřišť a her, ale i starší děti, které už rády plní úkoly a sbírají indicie
  4. Grafenberg – také dětská hřiště rozesetá na kopci a nechybí několik možností občerstvení
  5. Liechtensteinklamm – tato nádherná soutěska by měla být otevřena na konci podzimu roku 2019

Pokud se vám článek líbil a nebo si myslíte, že by byl pro někoho přínosný nebo inspirativní, neváhejte a sdílejte ho s přáteli.

Napsat komentář

Close Menu