Do Wagrainu jsme se vydali opět na doporučení www.sdetmivbaglu.cz s tím, že jsme opět využili zkušenost s ubytováním, letos konkrétně Appartements Tannenhof, které mělo v našem termínu volný dvoupokoj. Jde o velmi pěkné a čisté apartmány s výhledem na Wagrain a okolní kopce.
Je tam zahrada s houpačkami, se skluzavkou, mnoha míči, ale také s bazénem a brouzdalištěm. Na zahradu a bazén jsme se fakt těšili, ale byli jsme na ní jen jednou. Vždycky jsme se po výletě zmohli maximálně na večeři a hurá do hajan. Domácí jsou moc příjemní a nápomocní.
Zařídili nám i místní slevovou kartu. Oproti Schladmingu byly však všechny lanovky zpoplatněné, cena už počítala s tím, že slevové kartičky máme. Stály kolem 15-25 eur za dospělou osobu, naše malé děti neplatily nic, i kočárek byl zadarmo.
Jeli jsme sem s jedním tříletým dítětem, které šlo na výletech po svých nebo chvilku v krosně, a jedním pětiměsíčním dítětem, které se neslo v nosítku nebo vezlo v kočárku Chariot. Teď už vím, že jsme klidně mohli krosnu i kočárek nechat doma. Příště pojedeme zase nalehko 🙂
Pokud máte rádi mapy, jedna na vás čeká úplně na konci.
Obří dětské hřiště Grafenberg
Lanovkou jsme jeli s Chariotem poprvé. Byla to lanovka kabinková, její ochotná obsluha nám poměřila kočárek a museli jsme ho složit, protože se na šířku nevešel dovnitř. Vyjeli jsme nahoru a tříletého hned zaujalo pískoviště á la „Bořek stavitel“ – klidně by tam strávil celé odpoledne. Nakonec jsme ho ukecali ještě na procházku.
U horní stanice jsou ještě výběhy s živými zvířátky. Došli jsme k nejbližší restauraci, u které je vodní hřiště, děti si různě hrají se stavidly a vodotrysky. To je taky moc vděčná atrakce. Jen pak není dobrý nápad vběhnout bosky na terasu z neopracovaného dřeva. Vyndavali jsme mu pak z nohou třísky i po týdnu. Kvůli této atrakci doporučujeme náhradní oblečení.
Další hřiště byla lezecká stěna. A pak už jsme stihli jen extra dlouhou skluzavku ve svahu. A nahoře u jezera přeskákat přes kameny, převézt se za pomoci provazu na loďce a nebo přeběhnout kymácející se lanový most.
Ještě trampolína „boule“ jako třešnička na dortu a hurá stihnout lanovku do pěti. Tady se dá opravdu bez problémů strávit celý den v době, kdy jezdí lanovka.
To nejlepší nás čekalo – cesta zpátky z Wagrainu do Moosu, kde jsme bydleli. Šli jsme po bylinkové trase, která prochází wagrainskou bylinkovou zahradou, kde je moc příjemné posedět.
Jezero Zauchensee
K tomuto jezeru se dojede autem. Pozor, obsluha lanovky má polední pauzu, tak je fajn předem omrknout, které dny a časy jezdí. Nahoře (u horní stanice lanovky) jsme se nejprve naobědvali v Gamskogelhütte, u které je i hřiště, o kterém se zmíním později. Počkali jsme na vláček, přesněji řečeno na traktor s návěsem. Za euro na osobu nás vyvezl k Seekarsee. Traktor vozí i kočárky.
Od jezera Seekarsee se dá jít na čtyři krásné vrcholy, jsou to výlety pro pokročilé, s malým dítětem v nosítku nebo krosně.
Seekarsee se dá obejít i s kočárkem.
My jsme si užili dřevěné hřiště, které nahoře je a jsou z něj opět krásné výhledy jak na okolní hory, tak na Dachstein a spol. a vydali se dolů zpět k lanovce po kraví stezce, která má několik zastavení a bavila dítě i nás dospělé, zahráli jsme si kraví pexeso a přečetli zajímavosti o životě krav, pastvě a dojení. Cesta je sjízdná i s kočárkem.
Také na konci – u horní stanice a restaurace, ve které jsme před 2 hodinami obědvali, je hřiště pro děti, tentokrát na téma zvířata. Je tu například prolézačka napodobující termitiště nebo lanová prolézačka a la pavučina. Toto hřiště je ale spíš pro větší děti, odhaduji tak od pěti let výš.
Tento výlet jsme zvládli s miminem v nosítku, ale dá se jít i s kočárkem.
Zpátky k Zauchensee se jede zase lanovkou.
Jezero Zauchensee jsme si pak i obešli, vede podél něj pěšinka (pro kočár ne) i silnice. Po cestě je i pár her pro děti.
Ve vsi jsou pro děti různých věků různé animační programy a skákací hrady. Celkově jsme si v této části Alp užili pěkných pět hodin.
Návštěva Jägersee
Dnes je v plánu Jägersee, asi 3,5 hodiny a cca o 700 výškových metrů výš leží Tappenkarsee. U Jägersee se parkuje zdarma, jezdí sem i autobusy.
Procházka pro méně zdatné – pro malé chodce nebo pro děti v kočárku
Jägersee se dá obejít s kočárkem, je to velmi pěkná procházka. Cestou nejspíš potkáte kachny a labutě.
Občerstvit se dá v chalupě přímo u Jägersee.
Celodenní výlet pro zdatnější – větší chodce nebo rodiče s dětmi v nosítku
Od Jägersee se dá jet s autem ještě dál, ale musí se zaplatit pár euro vjezdné, které tu vybírá u cesty obsluha (mapa). U Schwabalm se zaparkuje. Už odtud jsou vidět v dálce nádherné vodopády. Pozor, v chalupě Schwabalm není občerstvení. Jediné, kde se dá občerstvit, je v Alm u Jägersee a pak až nahoře u Tappenkarsee. Chce to tedy svačinu.
Cesta nahoru není vhodná pro kočárky.
U Tapperkarsee jsou nádherné výhledy, dá se projít podél jezera, jsou tu dvě možnosti občerstvení a pro velmi zdatné jsou tu ke zdolání různé vrcholky.
Tento výlet je místními velmi doporučovaný. My jsme ho s malým chodcem nezvládli, ale dala jsem ho sem právě kvůli svému renomé. 🙂
Karbachalm
Další den jsme se rozhodli, že vyrazíme k dominantě Hochkönig na lanovku Karbachalm. Podle informací jde opět o kopec s mnoha atrakcemi pro děti, které dětem zpříjemní túru přírodou. Vyjeli jsme lanovkou a vydali se od horní stanice lanovky nahoru k jezírku. Tady jsou tedy výhledy opravdu úžasné, vévodí tomu masiv Hochkönig a v zádech je Dachstein.
Když jsme dorazili k jezeru, bylo jasné, že tentokrát se nám povede i zdolání nějakého vrcholu. Zdálo se nám, že ten nejbližší by šlo pokořit.
A taky ano, jde o Schneeberg (1921 m.n.m.) a kromě vysokých Taur a výhledu 360° se objevil ještě druhý, opravdový vrchol této hory, vyšší o pár metrů. Blízko je ještě o chlup větší hora, Schneebergkreuz (1938 m.n.m), ale tam už jsme se nedostali.
Skalnaté obří hory mě vždycky přitahovaly, ale od té doby, co jsem viděla travou pokryté Kitzbühelské Alpy, líbí se mi i zelené hory, jako to bylo i v případě tohoto výletu. Tříletý tento výstup zvládl až na pár krátkých poponesení sám, miminko to prospalo v nosítku. Rozhodně nedoporučuji kočárek. Cesty od lanovky k jezeru jsou sice široké a rovné, ale jsou příliš ve svahu. Potkali jsme několik kočárků a chudáci lidi se s tím prali. Od jezera na vrchol to pro kočárky není vůbec, místy si člověk musí pomoct i rukama, ale náš malý kluk to zvládl dobře.
Cestou dolů přišly slíbené atrakce – oblíbená trampolína „boule“, pak velín lanovky se spoustou čudlíků a mikrofonem a další. A to jsme mnoho atrakcí vynechali.
Těšili jsme se na oběd ve vyhlášeném Toni’s Bergrestaurant, kde jsme si dali vynikající salát „Karbachalm“, Germknödel a zapili to Almdudlerem. U této Hütte je vodní svět, kvůli kterému je opět potřeba vzít náhradní oblečení. Chce to naplánovat tu dítěti aspoň hodinu.
Kopec duchů – Geisterberg
Tak tohle je bezvadný „horský park“. Pořádná procházka plná her a výhledů!
Dojede se do Alpendorfu. U kasy lanovky se obdrží kromě jízdenek i zábavná nálepková hra. Nahoře se od horní stanic lanovky vyjde kus pěšky, trvalo nám to asi 40 minut pomalou chůzí se zastavením na jedné prolézačce. A dojde se ke spodní stanici vláčku. Určitě doporučuji jej využít, je zdarma a v zadní části vozu má i plošinu na kočárky. Jezdí co půl hodiny.
A nahoře na návštěvníky čeká velký strašidelný zábavní park – různé prolézačky, skluzavky, potok s nastavitelnými stavidly (náhradní oblečení nutné), strašidelné atrakce s čerty, čarodějnicemi, drakem, rytíři a duchy. Pro rodiče tu je třeba rozhledna a taky pár lehátek. Zábava opravdu na celý den. Najíst se dá ve dvou horských restauracích, u té, kterou jsme vybrali, měli v ohrádce králíčky.
Zpět možno jet opět vláčkem. A nebo jít pěšky, cestou je několik dřevěných domečků a taky dřevěných maket lesních zvířat.
Nám se stalo to, že přilétla bouřka, najednou všichni lidi zmizeli a zmizel i vláček. Šli jsme tedy pěšky dolů k horní stanici lanovky, která ale nejela kvůli nepřízni počasí, začalo totiž foukat. Čekali jsme u ni jediní. Nakonec nás ale těsně před koncem provozní doby svezli dolů. Ještě se nám nikdy nestalo, že bychom na celém obřím kopci zbyli úplně poslední. 🙂 Určitě bychom to ale kdyžtak sešli až dolů pěšky, měli jsme s sebou naštěstí nepromokavé oblečení, i svačinu a vodu. Počasí v horách je, jak známo, nevypočitatelné.
Poslední, deštivý den
Tak tady stačila pláštěnka, kalhoty do deště a holínky. A bylo úplně jedno, kam půjdeme. Zajeli jsme k muzeu farmaření, které bylo sice zavřené, ale viděli jsme poníky i slepice a krom toho se u muzea našly jak louže, tak i dvě jezera ve spoustou kamínků a taky byly podél cesty strouhy, kterými tříletý šel. A těch žabiček všude! Měli jsme problém nějakou nezašlápnout…
Muzeum Bauerhofmuseum Edelweißalm bylo zrovna zavřené, jako každý pátek. Ale prý stojí za to ho navštívit, dá se tam i najíst.
Co se nestihlo:
- wagrainský akvapark i jiná, přírodní koupaliště, kterých je okolo několik.
- Liechtensteinklamm, která je od května 2017 kvůli pádu skály zavřená. Ta nás tolik nemrzí, navštívili jsme ji v roce 2016 a rozhodně doporučujeme! Tady se o ní dočtete. Nyní je už otevřená a na návštěvníky tu čekají úžasné nové chodníčky.
- Eisriesenwelt – největší ledová jeskyně na světě. Tam jsme nešli kvůli miminku.
Top 5
Co se nám líbilo nejvíc a na co vzpomínáme i po roce
- Karbachalm u Hochkönig – to byla prostě dokonalost. Různá hřiště rozesetá v přírodě, výhled na blízkou obří horu Hochkönig, super jídlo, možnost výlezu na blízkou horu, v dálce Dachstein… Nějak nás to tu chytlo, byla tu příjemná atmosféra.
- Seekarsee nad Zauchensee – pěkné to tu bylo a to jsme tu byli úplně sami. Synovi se líbila jízda traktorem, všem se nám líbilo dřevěné hřiště a kraví stezka. Pěkné!
- Geisterberg – baví i menší děti, protože je tu spousta hřišť a her, ale i starší děti, které už rády plní úkoly a sbírají indicie
- Grafenberg – také dětská hřiště rozesetá na kopci a nechybí několik možností občerstvení
- Liechtensteinklamm – tato nádherná soutěska je po sesuvu skály a rekonstrukci znovu otevřena
MAPA – Rakousko
Pokud se vám článek líbil a nebo si myslíte, že by byl pro někoho přínosný nebo inspirativní, neváhejte a sdílejte ho s přáteli.
