Po velmi příjemné zkušenosti s dovolenou v Řecku v září jsme sem vyrazili znovu, po Rhodosu jsme tentokrát vybrali ostrov Kréta. Během babího léta tu nejsou tak vysoké teploty (celou dovolenou bylo přes den mezi 26 a 31 stupni), zájezdy jsou levnější a je tu také méně turistů. Jeli jsme sem na 11 dní, což nám přišlo optimální.
Ubytování
Není problém tu sehnat ubytování všeho druhu. My jsme si vybrali klasický pobyt v hotelu od cestovky. Má to své výhody, člověk rád využije toho servisu, fajn byla hlavně all inclusive strava, čistá pláž a k dispozici lehátka se slunečníkem a každodenní úklid pokoje. On si stejně člověk moc fyzicky neodpočine, když týden a půl běhá za dvěma dětmi. Nějak si nedovedu představit, že do toho ještě uklízím a vařím. Ale hlava si odpočinula, cestování je přece parádní mentální relax. 🙂
Lokalita na Krétě
Když jsem hledala přírodní krásy, které bych tu chtěla vidět, zjistila jsem, že na Krétě je toho mnohem, mnohem víc, než jsem myslela. Už jsem na Krétě jednou byla před lety a neměla jsem o většině míst potuchy. Ta místa jsou na ostrově docela rovnoměrně rozeseta, ale nakonec jsme se rozhodli, že bydlet budeme v západní půlce a tu projezdíme autem.
Hotel Mare Monte Beach stojí přímo na pláži, kousek odtud je městečko Georgioupoli a patří do „okresu“ nebo spíš regionální jednotky Rethymno. V dobré dojezdové vzdálenosti je i okres Chania, odkud je také část výletů.
Půjčení auta
Auto jsme si objednali u delegátky, která má svou oblíbenou půjčovnu aut a půjčení bylo výhodnější. Dostali jsme modrý VW Polo i se dvěma slušnými autosedačkami (nahlásili jsme předem hmotnost našich dětí), s půlkou nádrže a platilo se vše hned při předání kartou, ale je možno platit i hotově. Jedná se o menší auto, kam se v pohodě vejdou batohy. Kára ani moc „nežrala“.
Řízení na Krétě
Na Rhodosu to byla trošku divočina, ale na Krétě to je zase úplně jiná liga. Už autobus, který nás vezl z letiště do hotelu, nezastavil ani na jedné stopce, které tu fungují spíš jako „dej přednost v jízdě“. A že jsme těch stopek potkali! Byli jsme snad jediní, kdo na stopkách zastavoval. Možná až na pár dalších turistů.
Další kapitolou byla dvojitá čára na silnicích. Tolikrát, co tady člověk vidí nějaké auto přejet dvojitou čáru za den, nezažije člověk v ČR za celý život. A jestli jsem tohle pravidlo porušila? To nechám bez komentáře. 😀 Kupodivu mi tyhle manévry nepřipadaly nebezpečné, lidé tu jsou zvyklí jezdit téměř v odstavném pruhu, takže předjíždějící nikoho neohrožují. Silnice je vlastně čtyřproudovkou a čáry tu nikdo neřeší.
Čistota na Krétě
Jako jo, je tu bordel. Všude se válí odpadky. Ale ten nepořádek nějak zásadně nesmrdí, spíš se všude povalují papíry, plast a hadry. Zažila jsem smradlavý bordel v Bruselu a v Černé Hoře a to bylo teprve něco. Já nikdy nepochopim, proč si po sobě lidi neuklízí a jak dokážou cokoliv prostě vyhodit na ulici nebo v lese… Překvapilo mě tu ale čisté moře.
Po příjezdu do Čech jsem se ohledně nepořádku cítila asi tak, jako když se Němec vrátí zpátky domů z dovolené v Čechách.
Obyvatelé
Ani jeden člověk za celý pobyt nebyl nepříjemný, naštvaný nebo podobně. Kdykoliv člověk potřebuje pomoc, místní rádi poradí. Všichni jsou moc milí. Jen v jedné taverně nás vyignorovali, zrovna řešili nějaký zapeklitý problém a nenechali se rušit.
Nákupy jídla na výlety
Dá se nakupovat v místních malých stáncích a krámcích, ale kdo by měl chuť na trochu pevninské atmosféry a chce si po týdnu připadat na okamžik jako doma a koupit produkty, které normálně používá, ten může jít nakoupit i do Lidlu, které tu mají.
Co jsme na Krétě měli v plánu?
Chtěli jsme nakombinovat koupání na různých plážích s výlety do přírody, třeba do jeskyní nebo do soutěsek, kterých je na celé Krétě několik desítek. Kupodivu tu moc „nefrčí“ výstupy na různé vrcholy.
Pro inspiraci jsem si chodila hlavně na blog jedné české rodiny, která dlouhodobě na Krétě žije: Milujeme Krétu. Děkuji za tipy!
VÝLETY
Elafonisi – pláže, laguny a ostrov
Tento ostrov je s Krétou spojen písečnou pánví, která vytváří několik centimetrů mělkou lagunu. Díky světlému písku a mělké vodě je voda nádherně tyrkysová. Přímo na hranici vody se vyplavují i kousíčky červených korálů, takže je písek růžový.
Dá se sem dojet v pohodě autem, jen je to dál, až na jihozápadním cípu Kréty. Sice je tu spousta míst pro parkování, ale místo je tak krásné a oblíbené, že může být těžké nějaký plac pro auto najít. Určitě to není tip na výlet na místo, kde nejsou lidé, ba naopak. Dopravit se sem dá i lodí nebo autobusem, ale to je s našimi dětmi pasé.
Za poplatek si tu můžete půjčit lehátka a slunečníky. Což určitě doporučuji, protože tu žádný jiný stín není. Je tu i občerstvení a malý obchod. Nechybí převlékárny a WC.
Dá se tu podniknout i výlet po obvodu ostrůvku, my jsme šli alespoň kousek. Většinu času jsme ale strávili v mělké vodě, děti byly absolutně nadšené, já jsem si i zašnorchlovala podél útesů.
Nedoporučuje se sem jezdit při větru, to jsou v lagunách nepříjemné vlny a písek fouká do očí. Není tu nic, co by větru bránilo.
Soutěska z Kato Poros směrem do Vilandreno
O téhle soutěsce jsme věděli, že je tam a zpět dlouhá 8 kilometrů a že to nejspíš syn neujde, ale zkusili jsme jít alespoň část a líbilo se nám tu. Doporučuji dojít až do nejužší části soutěsky.
Nejprve se jde z obce Kato Poros po úbočí na zpevněné cestě mezi políčky a stády koz. Údolí je velmi zelené a místy tu na člověka dýchá chládek, což nám bodlo. Ve spodní části se pak jde korytem řeky, která je v létě a na podzim úplně suchá, na jaře se může stát, že půjdete vodou. Tady je už cesta obtížnější, obzvlášť pro malé děti. My se v jedné části otočili a šli zpět, část cesty jsme šli jinudy.
Po cestě se potká několik stromů fíkovníků a v září byly zrovna fíky zralé, tak jsme si hodně pochutnali. Jen bylo třeba dávat pozor, jestli už nemá fík zarezervovaný nějaký sršeň. Obdivovali jsme i oplocené plantáže avokád (fakt jsem slintala).
Aplikace mi spočítala délku výletu na 4 kilometry a šli jsme to 3 hodiny. K nejužšímu místu nám chyběla odhadem půlhodina / 500 metrů cesty.
Na výlet doporučuji trekové sandály nebo trekové boty. V korytě řeky to jde poměrně ztuha.
Kdo má zdatnější děti nebo jde bez dětí, může vyběhnout touto soutěskou nahoru a jít paralelní soutěskou Moundros zpátky, je to odhadem 12-14 kilometrů a 6 hodin chůze. Takový okruh jsem vyznačila tady.
Na klidné pláže do Frangokastello
Tyhle pláže jižního pobřeží jsou méně navštěvované než ty na severní straně a na to jsme přesně měli chuť. Prostě mít klid. I tady byl písek narůžovělý. U taverny Artemis je cestička k pláži, která je několik metrů (možná i desítek metrů) mělká a proto skvělá pro malé děti. Pevnost je možné navštívit a rozhlédnout se z ní. V okolí jsou pěkné vysoké hory. Já si pak ještě cestou zpět na sever užila jako řidič neskutečné serpentiny. Bylo jich mnoho a mnoho a ty výhledy!
V tento den začalo pomalu foukat a foukalo pak několik dní tak, že bylo kvůli vlnám zakázáno se i koupat. Byli jsme fakt rádi, že máme auto. Ti, co byli celou dovolenou jen u hotelu u moře, měli smůlu, foukalo i u bazénů. Kdežto v soutěskách a jeskyních bylo příjemně.
Jeskyně Sfentoni alias Zoniana
Protože přišlo opravdu špatné počasí (fučák, černé mraky a občas déšť), jeli jsme do vnitrozemí do jedné přístupné jeskyně. Platí se sem vstupné a dovnitř se jde ve skupině s průvodcem, který vypráví výklad v řečtině a angličtině. Výklad trval 40 minut, ale děti to daly, uteklo to.
Jeskyně jsou uvnitř moc krásné. Děti bavilo kýčovité osvícení krápníků, které měnilo barvy trochu jako na diskotéce. Pozor, na kovových lávkách to klouže, je potřeba jít opatrně. Dovnitř jsme si na sebe vzali mikiny a děti měly i dlouhé nohavice. U kasy je možno se i občerstvit, buď v krámku a nebo v taverně.
CretAquarium
Tohle krétské akvárium se nachází poblíž hlavního města Heraklionu. Byla to docela dálka, ale jede se po té největší silnici na Krétě, takže to docela odsejpá. Nejprve jsem si říkala, že akvárko jako nic moc. Ale pak jsem to přehodnotila. Chovají tu totiž jen místní ryby a to je přece pecka! Já tu exotiku moc nemusím. Nejradši bych viděla všechna zvířata tam, kde jim je nejlíp, doma.
Tedy byla tu výjimka a to jedovatá ryba perutýn. I ona je už ale ve Středomoří doma. Perutýni sem spolu s dalšími invazivními druhy připlouvají z Rudého moře Suezským průplavem a ničí mořskou faunu.
Dovnitř se dá jít i s kočárkem, na toaletách je i místnost pro přebalení dítěte.
Naši malou 1,5 roku starou dceru to tu moc nebavilo, po 20 minutách začala dávat najevo, že tu v žádném případě nechce být. 4,5 letý syn by tu vydržel i dvě hodiny.
Já tohle akvárium omylem překřtila na Kretárium a už mu to po zbytek pobytu zůstalo. 😉
Německý bunkr WW2 u Kokkino Chorio
Přijeli jsme ke kostelíčku v Kokkino Chorio a zrovna tu byla čtveřice Nizozemců a rovnou nás sdělili, že do bunkru nejde jít, že tam je jen jedna chodba a to je vše. Ale my jsme se nedali. Byli jsme na rozdíl od nich vybaveni čelovkami a na konci chodby jsme objevili schody. A nebyly to schody jediné.
Bylo to tu úplně skvělé, nadšení jsme byli my rodiče i náš syn. To byl labyrint! Prolezli jsme celý bunkr až ke střílnám, ze kterých je pěkný výhled na moře a poloostrov Katholikou. Vnitřek je poměrně bezpečný, chodby jsou rovné a uklizené, schody pěkně spravené. A kdo je pozorný, potká i netopýra. Nebojte, ztratit se tu nedá, zase tak členité to není. Bunkr má jeden hlavní vchod za kostelíkem, vede nahoru do střílny. A ještě je tu jedna cesta ven, taková pojistka a člověk se z útrob vynoří kousek opodál za stromy.
Není tu žádná pokladna, bunkr je volně přístupný. Vstup pouze na vlastní nebezpečí. Parkuje se tu bez problémů, u kostelíka je plac.
Jílové útvary Komolithi u obce Potamida
Viděli jste někdy tak bizarní útvary? Trošku mi připomínají Pokličky na Kokořínsku a něco podobného jsem viděla na Tenerife, tamní útvary se jmenují Paisaje Lunar. Tohle je samozřejmě dílo eroze a postupně jíl odpadává. Docela to barví oblečení, tak počítejte s tím, že se můžete trochu umazat.
V okolí jsou i ohrady s koňmi, což bavilo děti.
Návštěva tohoto útvaru se hodí při cestě na Elafonisi, jede se totiž okolo. Přístup je volný, parkuje se na cestě poblíž útvarů.
Nejstarší, největší a nejzachovalejší olivovník na světě
Takový betelné strom stojí v obci Vouves. Stáří se odhaduje na 3000 let a větévky či spíš ratolest z něj byla použita na Olympijských hrách v Aténách v roce 2004. Strom roste do spirály a uvnitř je dutý, že by se v něm schoval i dospělý. Dcerka do něj utekla bez dotknutí se kmene, prý super prolejzačka. Olivovník stále plodí a nesmí se na něj pochopitelně lézt.
Hned vedle je rodinná taverna, kde jsme se výborně najedli. Naprosto mě fascinují jejich zastřešení venkovních teras, jsou totiž porostlé vínem a zralé hrozny visí dolů.
Jezero Kournas
Jedná se prý o jediné přirozené a sladkovodní jezero na Krétě. Je chráněno rezervací. Jezero se v minulosti dalo obejít, což musí být krásná procházka, poslední dobou je ale vyšší hladina a tak obejít nejde.
Je to jedno z oblíbených turistických míst, takže tu je dost lidí, několik taveren a mraky šlapadel. Všichni totiž chtějí zahlédnout sladkovodní želvy, které tu žijí. Prostě masovka. Na šlapadlo pro děti dokonce dostanete plavací vesty. My jsme si prohlédli jezero, omrkli husy, dali si nanuka a pokračovali jsme dál v poznávání ostrova.
Soutěska Mili
Tohle je skvělý výlet pro rodiny s menšími dětmi. Cesta měří dohromady asi 3 kilometry a vede podél potoka, ve kterém teče voda celoročně. Na trase je i několik zřícenin mlýnů, vodopádků a tůní, taverna a kostelík s pěkným výhledem. Moc se nám tu líbilo!
Ještě takový poznatek. Všude jsou tu natahané hadice. Snad není místo, kde by nebyly. Řekové vodou z této říčky totiž zalévají svá políčka s plodinami. A taky se tu tu a tam objevila ještěrka. A to bylo docela vtipné, protože dcera syčí vždy, když vidí něco, co jí připomíná hada, jako třeba ještěrka nebo hadice. A tady teda syčela téměř pořád.
Parkuje se podél silnice v úrovni minilanovky, která zásobuje tavernu. Pak jsme šli po silnici nahoru a do soutěsky jsme vešli u kapličky Ágios Antónios. Došli jsme až k Kato Miloi. A pak jsme se dali stejnou cestou zpět, jen za tavernou jsme šli už k autu.
Pláž Preveli
Jedná se o jednu z nejkrásnějších a taky nejnavštěvovanějších pláží Kréty. Vlévá se tu do moře řeka, okolo té je palmový háj a na oblázkové pláži stojí známá skála ve tvaru srdce.
Od parkoviště (pravý břeh řeky) na pláž je to slušné převýšení 150 metrů, ale dá se to a není potřeba ani nějaká extra treková obuv. A cestou si užijete pěkné výhledy. Dceru jsem nesla v nosítku.
The Botanical Park & Gardens of Crete
Začali jsme stylově ve zdejší krásné taverně a narvali si pupíčky. Botanická zahrada je ve svahu a v součtu jsme překonali převýšení 100 metrů, takže jsme tam to jídlo nejspíš zase vyběhali.
Jako měla jsem trochu obavu, jak to tu bude bavit ty naše malé děti. Ono je to tu hrozně bavilo! Syn dostal starý kompaktní foťák a vše nadšeně fotil, dcera koukala na všemožné druhy ovoce, lezla po schodech, cachtala se ve fontánách a děti potěšila i zvířátka, která žijí ve spodní části zahrady.
K zajímavostem patří i to, že byl tento park vystaven na místě vyhořelého olivového háje a ty zbytky stromů tu stále stojí.
Ušli jsme 2,5 kilometru za 2,5 hodiny (na pokladně nám řekli, že obvykle trvá procházka zahradou 2 hodiny, takže to odpovídá). Cestu tvoří dobře značený okruh. Parkování bylo bez problémů a zdarma, na toaletách je i přebalovací pult.
Laguna Stavros a jeskyně Lera
Ve městečku Stavros je mělký záliv nebo spíš laguna. I tady je písek narůžovělý. Bylo to po návštěvě botanické zahrady příjemné poležení a protože bylo odpoledne, nepotřebovali jsme slunečník, který je na této pláži dražší možná než kdekoliv jinde.
Nad pláží a městečkem se tyčí hřbet hory a těsně pod jejím vrcholem kouká oko jeskyně Lery. No. Volala na mě. A tak jsme se i s našimi skřítky vydali na cestu. Malou dceru jsem vzala na záda do nosítka. Trasa vede strmě nahoru nejprve po cestičkách, ty se ale postupně ztratí a pak už člověk i tak trochu leze. Všude jsou trnitá křovíčka. S opatrností to jde. Malý syn šel pěšky a bylo to pro něj těžké. Cestu sem bych doporučila až větším dětem, určitě školním. A chce to trekovou obuv s pěkným vzorkem, tu měl i syn.
Jeskyně byla úžasná. První část je taková polosíň s velkým otvorem nasměrovaným na městečko, moře a západ, to je to oko. V zadní stěně je několik otvorů, přičemž jedním se dá vlézt dovnitř a zvládne to i větší muž. Uvnitř jsou velké prostory plné krápníků, bez čelovky nebo jiné silné baterky to nejde (svítilna v mobilu nestačí). Z naší rodiny si to prolezli jen kluci a bylo naprosto nadšení. Já zůstala se spící dcerou v oku jeskyně a dívala se na západ slunce. Cesta dolů byla v šeru hodně těžká, nedoporučuji, ale zvládli jsme to. Hlavně nepospíchat.
V městečku jsou i taverny a obchody, kde je možné nakoupit jídlo.
Pláž Falasarna
Posledním výletem byla tato pláž, která není tak brutálně navštěvovaná. Jsou tu pláže písčité a jsou tu i útesy. Děti si pohrály v písku a ve vodě a já si zase krásně zašnorchlovala, podél útesů plavaly moc pěkné rybky. Nechybí tu ani taverna (na Google maps jako Blue view) a menší stánek s občerstvením (zmrzliny, drinky a sendviče). Pláží tu je několik a také tu půjčují slunečníky a lehátka.
Video s tečkou
Vloudilo se mi do objektivu zrnko krétského písku… Aspoň to je autentické… 😀
Kréta: Top 5
Výběr pěti výletů, které nadchly nás rodiče, ale i naše děti
- Německý bunkr WW2 u Kokkino Chorio
- The Botanical Park & Gardens of Crete
- Soutěska Mili
- Pláž Falasarna
- Pláž u Frangokastello
Itinerář den po dni
- den – odlet z Prahy v poledne, večer příjezd a večeře
- den – objednání auta a trávení času na pláži u hotelu
- den – pláž u hotelu, večer převzetí auta
- den – Elafonisi
- den – soutěska Kato Poros a pláže u Frangokastello
- den – jeskyně Sfentoni a Cretaquarium
- den – německý bunkr u Kokkino Chorio, jílové útvary Komolithi a olivovník ve Vouves
- den – jezero Kournas, soutěska Mili a pláž Preveli
- den – botanická zahrada, pláž Stavros a jeskyně Lera
- den – pláž Fallasarna, večer vrácení auta
- den – pláž u hotelu
- den – dopoledne pláž u hotelu a odpoledne odlet
Co jsme nestihli
Seznam míst, která jsme nestihli navštívit a hodí se pro rodiny s malými dětmi…
- Soutěska Katholikou s jeskyní (svítilky s sebou) a pláží na konci, je prý krátká
- Bunkr Platanias – uvnitř je to velké a osvícené, otevřeno dle domluvy, v létě 10-13h a 17-20h.
- Pláž Seitan Limania – úzká písečná pláž uzavřená z obou stran útesy
A jak se nám líbilo na ostrově Rhodos o dva roky dříve? Co všechno se tu dá s malými dětmi navštívit? To si přečtěte v tomto článku.
Pokud se vám článek líbil a nebo si myslíte, že by byl pro někoho přínosný nebo inspirativní, neváhejte a sdílejte ho s přáteli.
