Hravá stezka podél Vinořského potoka

Ve Vinoři začínají dvě naučné stezky, na které jsou jak naučné panely, které ocení spíš dospělí a starší děti, tak i různé hry ze dřeva, které baví především menší děti. Jedna stezka končí v Satalicích a druhá u hradu Jenštejna. Obě jsou dlouhé asi 3 – 3,5 kilometru. My jsme si řekli, že zkusíme jít obě pěkně za sebou a vyrazili jsme ze Satalic a šli jsme přes Vinoř až na Jenštejn. A krásné to bylo!

Kudy kam

Jedna i druhá stezka se dají jít samozřejmě i samostatně. Buď tam a zpět. A nebo pouze tam s tím, že zpět se můžete svézt některým z autobusů. Směry jsou téměř jedno, ale jedno doporučení mám – lepší je jít ze Satalic do Vinoře a z Vinoře na Jenštějn, je to totiž mírně z kopce.

A nebo můžete jít jako my stezky po sobě, ony totiž plynule navazují. Téměř 7 km ujde málokteré malé dítě, natož tam a zpět. A tak jsme tomu pomohli:

Šli jsme z kopce, tedy ze Satalic, kde jsme nechali auto, na Jenštejn.
Na pomoc jsme vzali odrážedlo, na kterém náš 4,5 roku starý syn ujede docela v pohodě přibližně 8-10 km a protože jede docela dobrou rychlostí, nezdržuje nás dospělé při chůzi.
Zpátky jsme už nešli pěšky, ale svezli jsme se MHD s jedním přestupem.

Doprava do Satalic

U kapličky, kde stezka začíná, se dá bez problémů zaparkovat auto.
Je tu také stanice autobusu s názvem Satalická obora. Do této stanice nebo jiných satalických zastávek jezdí autobusy z nejrůznějších koutů Prahy, častokrát od metra.
V Satalicích je i stanice železniční, kam jezdí vlaky třeba z Prahy Masarykova nádraží a ke kapličce je to docela blízko pěšky.
Kdo by chtěl začít cestu ve Vinoři nebo Jenštejně, ani tady není problém s parkováním nebo dostupností autobusem.

Pěšky / nosítko nebo šátek / kočárek / odrážedlo nebo dětské kolo / kolo se sedačkou / kolo s vozíkem

Tak jestli to dítě ujde pěšky, to záleží samozřejmě na každém konkrétním dítěti, určitě to umíte dobře odhadnout. Třeba u nás funguje pěkná rovnice, že dítě ujde tolik kilometrů, kolik mu je let.
Malou 1,5 letou dceru jsem nesla v nosítku na zádech, ale dala by se nést i na břiše, terén je lehký a není třeba si extra vidět pod nohy.
S kočárkem jde celá trasa ujít, ale lehké to úplně není, jsou tu úseky, kde je bahno nebo úzká pěšinka, kam se kočárek tak tak vejde.
Pro odrážedlo a dětské kolo je to naprostá pecka! Doporučuju! U našeho dítěte funguje rovnice, že ujede dvojnásobek kilometrů, než kolik je mu let.
Myslím si, že se cesta dobře hodí i pro rodiče cyklisty, kteří své děti na kole vozí v sedačce za zády.
A naopak pro kolo s vozíkem typu Chariot nebo Croozer se cesta nehodí, viz kočárek.

Naučná a hravá stezka podél Vinořského potoka

Cesta je různorodá, kromě naučných panelů a herních prvků tu najdete třeba i houpačku, která visí ze stromu, broukoviště, dětská hřiště ve Vinoři a Jenštejně (stezka vede hned okolo, nemůžete to minout). Děti baví i rybníky, jen jsou teda některé vypuštěné kvůli kapřímu herpesu, který tu řádil. Po cestě jsou i skály s vytesanými zákoutími a třeba i pár lávek, pro ty mám teda slabost já.

Komunitní zahrada Pastvina

Když u hráze mezi vinořskými rybníky, tedy přesně mezi oběma stezkami vyběhnete pěšinou šikmo nahoru, dojdete ke komunitní zahradě Pastvina, kde můžete vidět mnohá domácí zvířata, například slepice a kohouty, prasátka, koně a ovečky.

Zřícenina hradu Jenštejn

Hrad se zrovna opravuje, v týdnu je uzavřený a o víkendech je otevřeno od 10 do 16 hodin, ale nejsem si úplně jistá, zda i mimo léto. Prý se smí stejně jen kousek a pouze s průvodcem. Ale to vlastně nevadí, krásné jsou i domky okolo něj a jak jsem psala výš, je tu po cestě i dětské hřiště. Těším se, až zříceninu opraví, vypadá to tu moc pěkně.

Turistické bingo

Aby toho nebylo málo, muž synovi vytiskl krásné turistické bingo s podzimními motivy, které jsem stáhla z Facebooku naší oblíbené Kavárny Jasmínky, obrázek najdete zde. K tomu si vezmete tužku nebo fixu a jednoduše škrtáte vše, na co po cestě narazíte. Hodně to syna bavilo! Škoda, že jsme nepotkali žádnou veverku, jinak by to bylo komplet! I tu holínku jsme cestou viděli ležet v blátě!

Shrnutí: jak jsme šli a jeli my

Do Satalic jsme přijeli autem jedno sobotní odpoledne a zaparkovali u kapličky. Dceru jsem nesla celou cestu na zádech, část cesty prospala. Syn to téměř celé ujel na odrážedle. Trasu jsem vyznačila tady.

Ušli jsme 7,5 kilometru za 3 hodiny, což je podle mě optimální délka nošení dětí.

U Jenštejna jsme sedli na bus a vrátili se zpátky do zastávky Satalická obora a tím, že autobus na Černý Most byl tzv. třístovkový, číslo začínalo na 3, takže se nastupuje pouze u řidiče a rovnou se u něj platí. Platila jsem já, muž a puberťák, obě malé děti jely zdarma, stálo to přibližně 40 Kč.

Z Černého Mostu do Satalic jezdí bus 201, nastupuje se všemi dveřmi, já jsem neplatila jakožto doprovod dítěte do tří let (je potřeba mít nějaký průkaz dítěte starý maximálně rok jako důkaz), neplatila ani dcera (1,5 roku), ani syn (4,5 roku, průkaz dítě do 6 let nepotřebuje), puberťák má lítačku a platil tedy jen muž.

Občerstvení

Tahle místa mi doporučila milá čtenářka blogu, která je tu doma: „V Satalicích je nejblíže Pizzeria Periferia Trattoria. A v Jenštejně Ala Basta.“

My jsme si nesli jídlo v batůžku. Abych nezapomněla důležitou věc! Vřele vám doporučuji vzít jednu lahvičku vody navíc kvůli jednomu úkolu, který potkáte na cestě z Vinoře na Jenštějn.